site1.jpg, 13kB site2.jpg, 18kB site4.jpg, 15kB

Porucha pozornosti v dospělosti (ADHD, ADD)

Označení ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) pochází z Amerického diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace (DSM). V ICD-10 se s pojmem ADHD nesetkáme, ale částečně se s ním překrývá název Hyperkinetické poruchy. Americké pojetí je širší a podle názoru mnoha kliniků užitečnější pro záchyt i terapii.

Často se jedinci s ADD nazývají jako „potížisté“, nebo se uvádí špatná výchova, nedostatek disciplíny, lenost, nepřizpůsobivost. Dále se uvádí projevy zapomnětlivost, překotnou řečí, nervózním chováním. Celkově se projevují poruchami (dysfunkcemi) v určitých jednotlivých mentálních funkcích, které jsou podmínkou komplexních forem chování. Jako příklad se uvádí např. společenské chování a zvládání pracovních úkolů.

Nejčastěji se ADD/ADHD projevuje nedostatečnou schopností organizace vlastního chování, zahlcováním informací, a zvýšenou vzrušivostí běžnými podněty. U jedinců bez hyperaktivity se jedná převážně o „zvláštní“ chování, působí introvertně, zasněně, nejistě.

Rozhodující je, jakým způsobem je jedinec v určitém prostředí přijímán. Zda-li ho členové jeho rodiny, přátelé nebo spolupracovníci podporují a dokážou ocenit jeho přednosti.

Porucha pozornosti tkví v biologických rysech mozku a centrální nervové soustavy. Většina odborníků uvádí, že problémy příznačné pro jedince s ADD pramení z ne zcela správného fungování neurobiologických procesů. Příčina není například lézí mozku, nevyvolává jí konkrétní gen ani systém neurotransmiterů. Pravá podstata není dosud známa, částečně také kvůli tomu, že systém pozornosti je neobyčejně složitý, zahrnuje téměř všechny struktury mozku. Řídí zkušenosti, vědomí, naše jednání, chování, reagování. Je však zcela jasné co porucha pozornosti neobnáší. Nejedná se o záměrné chování, ani morální selhání nebo nedostatečné snažení případně neschopnost zajímat se o svět.

 

Určení ADD/ADHD

Pro určení ADD/ADHD v dospělosti autorka (LP) vybrala několik rysů, které jsou uváděny:

  1. Snadná znuděnost
  2. Nesystematičnost
  3. Chaotičnost, obtíže s tvorbou plánu do budoucna
  4. Impulzivita
  5. Intuice
  6. Slabá schopnost ovládat hněv
  7. Tvořivost
  8. Spíše myšlení ve smyčce než lineární myšlení
  9. Schopnost vidět rychle celkový obraz
  10. Nevšímavost vůči detailům
  11. Nedůslednost
  12. Problémy se sebeúctou, problémy se sebehodnocením
  13. Možnost hyperaktivity
  14. Roztěkanost, mnoho věcí dělají současně
  15. Neklid
  16. Hledání nových podnětů
  1. Nevhodné poznámky, sdělit, to co je právě napadne
  2. Snadný vznik frustrace
  3. Špatná krátkodobá paměť
  4. Učí se lépe poslechem nebo v pohybu
  5. Sklon k riskování
  6. Zapomnětlivost, ztrácení věcí
  7. Ukvapené změny aktivit
  8. Mrhání časem
  9. Obtíže se zahájením a dokončením vlastního projektu nebo úkolu
  10. Impulzivní rozhodování ve finančních záležitostech, cestování, společenských aktivitách
  11. Časté změny v zaměstnání
  12. Obtíže v manželství
  13. Intenzivní pocit, že výkon neodpovídá schopnostem
  14. Problémy s vžitými postupy, návody, popisy – tendence k prosazování vlastních postupů

Některé rysy jsou uváděny jako diagnostická kritéria.

 

Popis symtomů

Popis symptomů

Nadměrně upřímné projevy

Dospělý jedinci s ADD mohou (nebo často tak činí) frustrovat své okolí tím, že se vyjadřují nadměrně upřímně a okolí to vnímá jako velmi nepříjemné. Ostatní se v dospělosti naučili své pocity skrývat a mají schopnost říkat správné věci ve správný čas. Jedinci s ADD mají tzv. dvě polohy, buď bez zábran ze sebe vše vyhrknou, nebo o svých pocitech zarytě mlčí, právě s ohledem na vědomí své slabosti a paradoxně na okolí působí neupřímně nebo tajemně. Často dochází k nedorozumění a k pokračujícímu tlaku na dospělé jedince s ADD, kteří jsou nuceni žít v tzv. spirále nespravedlnosti a nepochopení. Jsou frustrování faktem, že vědí o své hluboké upřímnosti, ale okolí je tak nevnímá, jenom proto, že nehovoří o svých hlubokých pocitech.

Nuda

Z jistou nadsázkou se dá říci, že „Nuda“ je přezdívkou lidí trpících poruchou pozornosti. Člověk bez ADD se podivuje, co všechno dělají, co dokážou vytvořit, kde berou neustále nápady, srší energií (to se převážně týká jedinců s poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou) a mají často dobrou náladu. Za vše může nuda. Neustále hledají podněty, impulzy, aby se nenudili.

Pokud vázne rozhovor, či diskuse, převezmou dominantní roli hlavního rétora a mluví a mluví a mluví, i za cenu, že získají nálepku „ukecaného“ člověka. Hlavně, aby se nenudili. Zahlcování a  nadměrná „mluva“ znamená i jisté uklidnění neustále obtěžujících myšlenek. Když hovoří, většinou nemyslí na dalších x věcí, ale jenom na dvě až tři. A to je hodně uklidňující až relaxační moment.

Lenost

Jedinci s ADD jsou schopni lenošit celý den i více dní, dalo by se říci, že je to jistá kompenzace za neustálý výdej energie. Pokud se nejedná o úzkost nebo depresi, stává se, že potřebují „vypnout“. V té době nikoho nekontaktují, nereagují ani v osobním ani v profesním životě. Mohl by se „zbořit“ celý svět, ale oni ze svého „brlohu“ nevylezou, jsou unavení a líní. V tomto období se nenudí, pouze mají ohromné výčitky (ale ne více než obvykle), že nic neudělali. Tak jak toto období přišlo, tak i odejde a oni opět vstupují do nekonečného maratonu životního dobrodružství. Je třeba zdůraznit, že se nejedná o depresi ani o bipolární poruchu.

Chaos-zmatek

Chaos a zmatek je typický. Všude jsou kupy, hroudy, hromady, kupy oblečení, papírů, knih. Lidé s poruchou pozornosti mají rádi pořádek, tak jako systém, ale neumí ho vytvořit ani udržet (pokud jednou za čas uklidí). Nejedná se o špínu, ale o hromadění věcí na jednu kopu. Mladá žena to popsala naprosto trefně: „Mám sopku“. Dalo by se říci, že chaotičnost se děje ve stejném duchu jako nutkání k pohybu tj.:

„ Ať se děje co, se děje, jen ať se něco děje.“

Rozdíl je jenom v tom, že chaos a zmatek postupem věku u jedinců s ADD vyvolává pocit nemožnosti a sebe-zavrhování.

Nedokončené úkoly

Nedokončené úkoly jsou jedním z klasických symptomů jedinců s poruchou. Je to takové celoživotní prokletí. Dokončování, již nepřináší kýženou radost z činnosti. Příkladem může být i situace, kdy jedinec s ADHD/ADD nevystaví fakturu za provedenou práci, protože to už je činnost, která nepřináší zábavu a je to nudný administrativní počin. Není tajemstvím, že tito jedinci se dostávají do finančních potíží a to z důvodů, že nejsou schopni odeslat fakturu a následně dostat zaplaceno. Nejraději by nedokončené úkoly přenechaly jiným, nebo se jim zcela vyhnuli.

Tvořivost

Tvořivost je běžná vlastnost lidí trpících ADD. Pro tvořivost je ADD velmi přínosná, protože lidé s poruchou pozornosti snáze tolerují zmatek, žijí ve světě nepozornosti a všude kolem sebe mají hodně podnětů. Ale nedokážou rozlišovat, které jsou důležité a které nikoliv.

„Při snaze vyrovnat se s napětím, jež je způsobeno neznámými či nepoznanými podněty, totiž vzniká něco nového. Pokud však někdo nějakou myšlenku opustí až příliš brzy, jelikož mu připadá divná, zmatečná nebo pošetilá, pak se krása ukrývající se v jeho představách nejspíše ztratí.“

Jedinci s ADHD jsou velmi kreativní a mnoho z nich je nešťastných, protože nedokážou své originální nápady kvůli špatné disciplíně, ale i špatné sebeorganizaci zrealizovat. Často jim chybí výdrž a hlavně motivace.

Zaujme-li člověka s ADD nějaký podnět, představa, věc, věta, myšlenka, člověk, tvář, otázka, nezařazuje je „na místo“ (do šuplíku). Ani netuší, neví, kde by pro daný podnět našel místo. Snadno se stane, že vysoký účet za vodu evokuje touhu po rybaření a už vyráží na rybolov. Tendence nechat se mást podněty a to jakýmikoliv, nebo tím mást okolí jsou považována za největší muka jedince z ADD, nicméně na druhou stranu je to neskonale živná půda pro tvořivost.

Impulzivita je prvek prospěšný pro tvořivost, tvořivý způsob myšlení nelze naplánovat. Tvořivost se přihlásí sama v čase i prostoru. Lidé s ADD nejsou vázáni na jediné místo, chvíli jsou tady, chvíli tam, prostorové hranice pro ně nemají význam. Dalším prvkem podporující tvořivost je schopnost v určité chvíli se intenzivně soustředit, více méně dochází až k nadměrnému soustředění.

Hyperreaktivita

Termín pochází od Russela Barkleyho. Barkley popisuje intenzivní způsob reagování na podněty. Hyperreaktivita je příbuzná klasickému příznaku hyperaktivity. U lidí s ADD se vyskytuje častěji. Projevuje se právě v neustálých reakcí na „něco“. I ve stavu kdy působí, že jsou ve fantazii nebo zasnění, jim v hlavě vřou úvahy, plány, akce, různé propočty. Jedná se o nikdy neustávající pohyb. Vzhledem k tomu že hyperreaktivita podporuje tvořivost, týká se to zvyšování počtu střetů podnětů působících v mozku.

Často se stává, že děti i dospělý s ADD často promrhají svou tvořivost tím, že nápad pouze konstatují, nebo prostě vysloví. Dospělý si pravidelně udělá seznam zajímavých nápadů, ale většinou je nikdy neuskuteční.

Vzhledem k chrlícím nápadům jsou jedinci s ADD frustrování a rozhořčeni faktem, že jim lidé kradou nápady, kopírují je, nebo přímo vyslovené a popsané nápady realizují. Cítí to jako velikou křivdu, protože nedokážou pochopit, že „ti ostatní“ si nevymyslí svůj nápad a hlavně, že nikdy neřeknou, že to mají od nich.

Úzkost

Tíseň a úzkost jsou pravidelným a velmi častým hostem v životě jedince s ADD. Typické projevy jsou stejné jako u klasické úzkosti.

Základním projevem je nadměrné zaobírání se starostmi a stresujícími myšlenkami, jsou to časté obavy, že se stane něco nepříjemného, ztrapníme se před ostatními, někoho ohrozíme nebo rozčílíme. Nadměrná starost o rodinu a blízké osoby. (u ADD typické přehánění). Vede to k podrážděnosti, nízké koncentraci, únavě a nepříjemným tělesným pocitům. Úzkostná, negativní očekávání, obavy z budoucího neštěstí. Z tělesných příznaků dominuje roztřesenost, vnitřní neklid, svalové napětí, nadměrné pocení, zažívací potíže a průjmy. Většinou je zhoršený spánek, zejména večer. Málokdy se uvolní, odpočinou, vypnou.

Potíže se většinou zhorší ve chvíli, kdy je člověk na dovolené, má zdánlivě více klidu o samotě, protože jeho pozornost není od úzkostných myšlenek odváděna vnějšími podněty.

Úzkost se často vztahuje k vlastním „nedokonalostem“, nejistotám a nízkému sebehodnocení. Např.: „Neřekl jsem to špatně? Nenapsal jsem to s chybou? Co když mě nemá rád/a? Určitě se zase spletu. Všichni budou naštvaní. To se mi určitě nepovede. Co když se jim to neubude líbit? Mám na to? Nezkazím jim to?“

Hlavní emoce jsou převážně úzkost, vztek, bezmoc, vztek na sebe.

Sociální fobie

„Sociální fobie – nepřiměřený, chorobný, strach z kontaktu so ostatními lidmi, silnější než tréma; nejčastěji z přijímání návštěv, společného jídla s přáteli, z vystoupení před veřejností, z rozhovorů v malé skupince, strach ze společnosti vůbec;“

Sociální fobie je poruchou, kde převažuje strach ze zkoumaných pohledů jiných lidí. Jedná se o různé sociální situace a o případné obavy ze situací, v nichž je třeba podat výkon. Porucha se může týkat téměř všech sociálních kontaktů nebo může být izolovaná, kdy je sociální úzkost vázaná pouze na některé situace. Příkladnou situací může být zkouška, přednáška, ale i společné stolování s přáteli, schůzka tj. jít na schůzku. Jedinec se bojí hlavně kritiky, ztrapnění nebo ostudy. Projevy úzkosti jsou např. třes rukou, studené ruce, zčervenání, třes hlasu, ale i strach z pozvracení se, případně nucení k močení. Jedná se většinou o mírnou sociální fobii, která se týká právě jedinců s ADD/ADHD. V horších případech vede sociální úzkost k vyhýbavému chování, které může jedinci se sociální fobii úplně omezit jeho kontakt s druhými lidmi.

 

Copyright 2013 © Martin Petřík | All rights reserved